Pouliční divadlo

0
559
Kancelář společnosti Artprom v jednom ze zapadlých karlínských dvorů vypadá na první pohled nenápadně, ale právě odtud vzešla řada neuvěřitelných nápadů: Aby Plzní kráčely dvanáctimetrové loutky, na Expu se promenádovaly futuristické hybostroje či pod střechou Florentina kráčel provazochodec kolem nějž létají akrobati.
„Děláme divadlo v netradičních prostorech, přinášíme ho do míst, na které lidi u nás nebyli zvyklí,“ shrnuje kreativní ředitel Jakub Vedral ve stručnosti opravdu široké spektrum činností svojí společnosti, která za poslední dvě dekády z ulic Karlína rozšířila a vyvezla svoje nápady do dvaatřiceti zemí světa.
Kromě čistě uměleckých vystoupení pro divadelní fajnšmekry to jen namátkou zahrnuje vlastní festival pouličního divadla. Za dveřmi, stylové průvody na městských slavnostech,létání největším heliovým balonem ve střední Evropě i ryze firemní akce či pořádání koncertu jednoho z nejslavnějších producentů světa Skrillexe nebo otevření historicky první scény nového cirkusu na Srí Lance, kde se několik měsíců potkávali místní artisté s těmi českými, aby vytvořili unikátní představení. „Poměrně záhy jsme jako producenti a produkční začali pracovat s různými divadelními skupinami, které jezdily po světě, a díky tomu jsme měli možnost vidět úplně jiný přístup a nabrat zkušenosti od evropských kolegů. To, že ulice, parky a náměstí jsou skvělý prostor pro divadlo, u nás tehdy příliš tradice nemělo,“ vzpomíná Vedral na dobu před sedmnácti lety. Tehdy se svou dnešní partnerkou Michaelou Holbíkovou, se kterou má i dvě děti, začínali pracovat s dnes mezinárodně známými a žádanými soubory nového divadla, jako je Continuo nebo Teatr Novogo Fronta,a přicházeli na to, na jakých principech se dají nečekané a překvapivé kousky dělat i u nás. Fungovalo to ale i druhým směrem. Z prestižního divadelního festivalu ve skotském Edinburghu si představení,která vznikla v jejich produkci, přivezla ocenění Fringe First, které se v oboru vyrovná Oscaru nebo Grammy a na lístky se stály fronty.
Brzy se navíc ukázalo, že právě v ArtProm dovedou umělecký přínos vkusně a přitom prakticky zkombinovat s tím komerčním. „Náš obor je velmi úzký. A my jsme nikdy neměli strach s věcmi, které děláme, vyjít ven a ukázat je. Nebráníme se přenášet prvky divadelního myšlení ke klientům v korporátní a privátní sféře, kteří zjistí, že za podobné peníze, jaké by utratili za dvacetiminutové vystoupení Karla Gotta, můžou mít něco, o čem se bude mluvit. Vlastně o to se i snažíme- přinášet kulturu i do světa byznysu,“vysvětluje Jakub Vedral, který sám pochází z divadelní rodiny. Tento na pohled možná jednoduše znějící princip se brzy ukázal jako velmi funkční. Základem pouličního divadla je totiž strhnout, udržet pozornost a tím vším poskytnout divákům nevšední zážitky. „Protože pracujeme na ulici, používáme výrazné dekorace. Velké loutky a další obří objekty, které lidi zaujmou, mluví o nich. A sami nás potom osloví o další spolupráci. V dnešní globální době není pro pořadatele různých akcí,kteří hledají něco speciálního, tak velký problém si najít, co se jim z celého světa líbí, a prostě si nás objednat. Takhle jsme se dostali třeba na velkou cenu Formule 1do Bahrajnu, kde jsme dělali doprovodný program,“ říká Vedral, jehož projekty a soubory, o které se stará, doslova neznají hranice. „Některé věci byly dílem náhody,jiné výsledkem usilovné práce,“ dodává lakonicky.
Právě náhoda je ostatně principem divadelní práce „na ulici“. Téměř každé představení se musí přizpůsobovat prostředí, ve kterém se zrovna bude odehrávat, a všichni musí být do poslední chvíle připraveni improvizovat. „Staráme se asi o sedm souborů. Ale vlastně to sami úplně přesně nevíme. Pracujeme na zvláštní bázi. Nemáme s nikým uzavřené dlouhodobé smlouvy.
Přesnější je, že pracujeme s okruhem čtyřiceti až padesáti lidí, kterým dáváme práci a různě se potkávají v různých projektech,“ snaží se Michaela Holbíková odpovědět na otázku, koho vlastně ArtProm v současnosti zastupuje a jak funguje. „Je tam nutná velká dávka otevřenosti a důvěry ze strany naší i ze strany umělců. A stejně je to s tvorbou.Někdy pomáháme produkovat nápady, se kterými přicházejí sami umělci. Jindy ty nápady máme my a oni nám je pomohou dotáhnout a zrealizovat,“ doplňuje ji Vedral. Za jeden z největších úspěchů, který ovlivnil další dění, dodnes považuje účast na obřím Expu v čínské Šanghaji před sedmi lety. „Tam jsme totiž dostali šanci být vidět. Zadání bylo, ať vymyslíme výrazný průvod, ve kterém ale zároveň nebude kvůli drahým letenkám moc lidí. Tak jsme vytvořili zvláštní fantazijní hybostroje, které vycházejí z Verna i Zemana. Vzniklo představení, kterému říkáme Vysoké snění. Je to o snu člověka létat, suchozemce o moři.
Zkrátka o všem, co v malé zemi nemáme,“vzpomíná Jakub Vedral, kterému se průvod podařilo prosadit, přestože v Šanghaji nakonec padlo rozhodnutí účastníkům světové výstavy průvody zakázat. „Díky podpoře generálního komisaře jsme se jako jediní drželi venku mezi lidmi a to představení dělali, byť nám ho průběžně zakazovali.
Text: Honza Vedral Foto: Lucie Robinson