VZPOMÍNKY NA AFRIKU

0
165

 

Čeká nás týdenní výlet do jihoafrického safari – místa, ze kterého si člověk odveze mnohem víc než jen fotky pověstné „velké pětky“.

Sraz ve čtvrtek 11. října v 11.30 na letišti v „Joburku“, jak místní s oblibou říkají Johanesburgu – městu s jednou z nejvyšších kriminalit na světě. Jsme skupinka osmi Čechů, kteří se navzájem neznají, ale upřímné úsměvy při podávání ruky slibují dobrou partu. S milým Afrikáncem za volantem vpravo vyrážíme v levém jízdním pruhu na šestihodinovou cestu na hranice Jihoafrické republiky a Botswany. Je před námi týdenní pobyt v safari v 600 km2 rozsáhlé rezervaci Madikwe.

V cílové stanici nás vítají ranger s manželkou a malým synkem a dva usměvaví pomocníci. Lodge, tedy dům, kde bydlíme, je dokonale maskovaný. Dřevo, kámen, došková střecha se slámou a prosklené stěny člověka vnášejí do úzkého propojení s osobitou přírodou. Z jedné strany dům obepíná plot, z druhé skála. Wi-fi zde samozřejmě neexistuje. O to víc máme potřebu se scházet a povídat si. V lednici jsou připravena jihoafrická vína a steaky na každodenní brai. jak se v Africe říká oblíbenému grilování.

Režim je přísný, ale vyvážený odpočinkem. Každý den vstáváme před pátou, následuje rychlý hrnek s kávou na probrání a nasedáme do otevřeného džípu, kde na nás čeká ranger. Společně vyrážíme do probouzejícího se dne. Půda se začíná zbarvovat, stromy kreslit stíny a zvířata se pozvolna vynořovat z rozmanitých keřů a mezi kameny všech velikostí a tvarů. Pouze stopy kolejí od auta naznačují existenci civilizace a také fakt, že nejsme tisíce let zpátky, kdy to v safari vypadalo a fungovalo velmi podobně jako dnes.

Objevují se první antilopy, sloni, pakoně, zebry, žirafy, ale i buvoli, nosorožci a majestátní lvi. Naše auto vnímají jako veliké zvíře, nesmíme v něm ale dělat prudké pohyby ani si stoupat. Pouze v tichosti sedět, fotit a s dalekohledem či bez něj pozorovat chování zvířat, které člověk zná z televize, knih či ze zoo. Vysloveně zíráme. Obdivujeme zvířecí tvary, rozměry, nadšeně sledujeme každý jejich pohyb. Je to jiné, protože je to skutečné. Platí zde jediné pravidlo – silnější vyhrává. Ranger zastaví vždy, když se něco pohne, má oči všude, dokonale zná terén, každé zvíře, stopu, strom a cestu. Po dvou hodinách vždy přichází čas na svačinu a po rychlém čaji, sušenkách a ovoci vyrážíme do druhé části ranního pozorování. Po návratu do lodge debatujeme u brunche a do čtyř hodin máme osobní volno věnované většinou odpočinku a promazávání desítek fotek z ranní štace. V podvečer vyrážíme opět na čtyřhodinovou vyjížďku do terénu. Obloha i zem se mezitím proměnily a se západem slunce se všechny barvy stěhují na oblohu. Ranger nás bere na nová místa s jinými výhledy a druhy zvířat. Pozorujeme divoké psy, zvláštní různobarevné ptáky, ale také třeba pštrosy, hyenu, želvy nebo krokodýla. Ať už člověk chce nebo ne, dostává se zde do přirozené synergie s přírodou, stává se mnohem vnímavější a pokornější vůči jejím zákonům. Zjišťuje, že se od zvířat chce naučit to, co sice v sobě někde hluboko má, ale dávno to zapomněl. Trpělivost, instinkt, intuice. Čas je zde nepodstatnou proměnnou. Všichni se řídíme pouze světlem a tmou. Vyrážíme při východu slunce, vracíme se po jeho západu. Jde o nepopsatelný rozměr svobody.

Cesta do safari je zážitkem, na který se nezapomíná. Pro každého jinak silným. Pokud je člověk otevřený a vnímavý vůči nepsaným a vlastně přirozeným pravidlům přírody, může mu safari svou nevšedností a upřímností v mnohém otevřít oči a ovlivnit život. Možná i díky tomu je tak návykové, takže je třeba počítat i s tím, že se do něj budete chtít ještě minimálně jednou vrátit.

Rozdíl je v tom, že všechno je na živo. Žádné klece, žádné krmení. Hlad znamená smrt, smrt znamená život. Koloběh přírody, kde klíčovou roli hraje instinkt.

THE BIG FIVE

Nebo-li „velká pětka“ – slon, nosorožec, lev, levhart a buvol – znamená pro safari něco tak ikonického jako orloj pro Prahu. Bez toho, aniž byste ji neviděli, byste se neměli vracet. Často je to ale dost o štěstí.