Přes silnici k terénu

0
802

Třicetiletý rodák z Rokycan začínal závodit na horském kole. Disciplínu cross country ale na pár let vyměnil za silniční cyklistiku a díky tomu si splnil jeden ze svých snů – zajet si, jako jedenáctý Čech v historii, legendární Tour de France. Nyní má před sebou další životní výzvu. Ze silničky se vrátil k horskému kolu a za stáj Kross Raicing Team trénuje na olympiádu v Tokiu 2021.

NA STARTU

Kdy jste začal jezdit na kole a kdo to ovlivnil?
K závodům mě v roce 2004 přivedl můj nejlepší kamarád, Ondřej Paur. Sundal mi z nohou kopačky a ukázal závody na horských kolech. Už jsem u toho zůstal.

Dostal jste se do Multivan Merida biking team. Jaká to byla etapa života a na co z toho nejvíce vzpomínáte?
Měl jsem obrovskou radost, že jsem se dostal do tak velkého týmu. Celkově jsem si čtyři roky strávené v týmu moc užil a nabral tam spoustu zkušeností, protože jeden z kolegů z týmu byl i José Antonio Hermida, velká legenda světového bikingu. Nejvíce si právě vzpomínám na společné chvíle s Josém, protože to byl i skvělý showman a byla s ním opravdu legrace.

Team z finančních důvodů skončil a vy jste se rozhodl stát z „bikera silničářem“, proč?
Informaci, že končíme, jsme dostali až ke konci sezony, neměl jsem tedy šanci sehnat v zahraničí dobrý tým. Smlouvy již byly uzavřeny a já se nechtěl vracet zpět do nějakého českého týmu. Vnímal jsem to jako krok zpět. Firma Merida tenkrát vyjednala roční smlouvu s Bahrain Merida, tak jsem to zkusil.

V čem se liší z hlediska techniky, výbavy a mentality cross country a silnička?
Horská kola jsou úplně jiný sport než ta silniční. Závody bývají krátké, tedy pokud nejezdíte maratony. Mám-li hovořit o své disciplíně XCO (Cross-country Olympic, pozn.red.), tak ta je mnohem intenzivnější a i dost o výbušnější. Biker musí být komplexnější, musí trávit spoustu času také v posilovně a pilovat sílu i tam. Důležité je zapracovat na core a stabilitě. Na silnici se hodně dbá na váhu cyklisty, takže moc neposilují horní část těla, aby neměli tak velkou svalovou hmotu. Zaměřují se především na motor – tedy na nohy. Jízda je hodně i o vytrvalosti, většinou se začne závodit až ke konci etapy, takže silničáři musí hodně času strávit v sedle kola. Tréninky trvají mnohdy šest až sedm hodin.

Proč se silniční cyklistice říká královská disciplína?
Podle mého názoru je to o tom, že většina lidí na světě jezdí na silničním kole a proto je to nejsledovanější disciplína. Popularita Tour de France tomu odpovídá.

ETAPA TOUR DE FRANCE

Byl jste jedenáctým Čechem, který se v historii Tour de France postavil na start, jaké se ve vás mísily pocity?
Bylo to skvělé! Byl to můj splněný sen a vůbec jsem nemohl věřit, že opravdu budu startovat.

Co je na takovém kultovním závodě trvajícím třiadvacet dnů nejtěžší zvládnout – fyzickou stránku či psychickou?
Nejtěžší je délka závodu a to jak fyzicky tak psychicky. Alespoň u mě to taky bylo. Člověk je unaven po každé etapě víc a víc a utíká to pomalu.

O čem člověk přemýšlí, když takový závod jede, navíc, když to byl jeho sen?
Nejdříve jsem si to užíval, že jsem tam a že mohu takový závod jet. První týden byl super, ale pak přicházela únava, nebyl jsem na tak dlouhý závod zvyklý, přece jen jsem před startem Tour trénoval jen půl roku v silniční cyklistice. Později jsem začal přemýšlet o tom, co tady vlastně dělám, proč to dělám, jestli mě tohle trápení baví a tak dále, nebylo to jednoduché.

O 17. etapě z jednadvaceti se říká, že je nejnepříjemnější, vnímal jste to stejně či to byla až ta 19., po které jste kvůli zdravotním problémům musel skončit?
V 17. etapě jsem vše hodil za hlavu, zapomněl jsem na bolest v koleni. Hodně mne nakoplo, že za mnou na královskou etapu Galibier dorazili moji přátelé a přítelkyně, kteří mi fandili. Zajel jsem svoji nejlepší etapu na Tour. Bylo to hodně o hlavě, pomohla mi podpora od přátel. V dalších etapách už to opět přišlo, velká bolest kolene a jen trápení. Ano, musel jsem odstoupit z důvodu velkého zánětu v koleni.

Už víte, co bylo příčinou bolesti a čemu se příště vyhnout?
Bylo to špatným posedem na kole a hlavně únavou, moje tělo na takovou zátěž nebylo zvyklé.

Vzhledem k tomu, že jste musel po 19. etapě skončit, berete závod jako osobní prohru nebo jako vítězství?
Moc mě mrzelo, že jsem nedojel až do cíle. Na druhou stranu jsem byl moc rád za ty obrovské zkušenosti a že jsem tam vůbec mohl být a zažít to. V průběhu závodu jsem si vše srovnal v hlavě a zjistil jsem, kdo jsem a co mě baví a naplňuje.

Chtěl byste si TDF zajet ještě někdy?
Jednou mi to stačilo.

NÁVRAT K MTB

Začal jste opět trénovat na bicích. Co vás k tomu přivedlo?
Právě na Tour de France jsem si uvědomil, že mám srdce bikera. Moc mě to chybělo a proto jsem se vrátil. Miluji to, takže chci dělat to, co mě baví.

S tím jste také přešel ze stáje Merida ke Kross, proč jste se rozhodl právě pro tento team?
Po mém návratu pro mne nebylo úplně jednoduché sehnat nový tým. Nemohl jsem si moc vybírat a jít do nějakého světového top týmu. Zvolil jsem značku Kross, která má sídlo v Polsku, což je pro mne blízko. Překvapilo mne, že jako jediní v Evropě mají svoji velkou továrnu, kde si vyrábí karbonové rámy. Líbí se mi i design kola, moc dobře se mi na něm jezdí a sbírám i medaile. Takže jsem moc rád, že jsem se pro Kross rozhodl. Podepsal jsem také prodloužení smlouvy, protože tým je každým rokem lepší a věřím, že jednou bude patřit mezi top týmy.

V čem je pro vás nová spolupráce nejpřínosnější – po technické i lidské stránce?
Musím říct, že mi opravdu kola Kross sedla. Jsem 100% spokojený s technikou, můžu se na ni spolehnout a soustředit se jenom na závod. Skvělá je i parta lidí kolem týmu, takže se všechno sešlo opravdu hezky. Říkáme si Kross family (směje se Ondřej).

Co je pro vás nejdůležitější na takové spolupráci?
Pro mě je nejvíce důležitá v týmu podpora a přátelství. Musím se tam vždy cítit dobře. To mám na prvním místě, bez toho bych nemohl poskytovat 100% výkon. Teprve pak přichází na řadu ostatní věci, jako jsou třeba peníze.

OLYMPIÁDA

Jak probíhá vaše příprava na olympiádu v Tokiu, kterou nyní přeložili na rok 2021?
Musím říct, že vše šlo podle plánu a moje výkonost je velice dobrá, což potvrdil také první závod sezony na Kypru, který jsem vyhrál. Přesunutí olympijských her na další rok mě samozřejmě mrzí, ale plně to respektuji. Nemohl bych si hry užít, bylo to v chaosu a ještě navíc ve strachu o zdraví. O to více můžu teď trénovat a věřím, že příští rok zabojuji o medaili.

V čem se příprava na olympiádu nejvíce liší od jiných, je v něčem specifická?
Vůbec se neliší. Příprava je prakticky stejná. Mám svůj model, jak se připravit na vrchol sezony, a ten je pokaždé stejný. Samozřejmě je tam pár změn podle toho, jaká bude trať.

Pociťujete na sobě nějaký tlak ve smyslu „národního“ očekávání?
Pokud bych jel jako jediný závodník z ČR, tak asi budu pociťovat velký tlak, ale na samotný závod se moc těším. Osobní cíle v Tokiu mám velké, chci jet pro medaili.

VOLNÝ ČAS

Co děláte, když máte volný den?
Snažím se věnovat přítelkyni, rádi si zajdeme do nějaké dobré kavárny a na dobrou večeři. Jinak se snažím maximálně odpočívat, abych načerpal sílu na další tréninky.

Jaká je pro vás nejoblíbenější kombinace kávy a zákusku?
Double espresso od Doubleshotu a arašídový věneček z kavárny Místo, velice doporučuji!

Jste tradicionalista v přípravě kávy – tedy kupujete zrnkovou, sám melete a máte moka konvičku nebo používáte pořádnou pákovou mašinu?
Já se osobně kávě dost věnuji, je to takové moje hobby. Máme doma mlýnek a pákovou mašinu a ostatní slušnou výbavu, která by stačila na provoz malé kavárničky (směje se Ondřej).

ZDRAVÍ A MOTIVACE

Na závodě Světového poháru v Andoře jste ve vedoucí pozici dostal slabší srdeční arytmii, co se stalo?
Ano, dostal jsem srdeční arytmii, ale nebylo to poprvé. Stalo se mi to poprvé už v roce 2016 také na závodě, minulý rok na tréninku a teď to bylo potřetí. Po sezoně jsme se rozhodli, že situaci musíme řešit, takže jsem na začátku tohoto roku podstoupil zákrok srdce. Nepodařilo se při zákroku arytmii vyvolat a tedy odstranit, ale díky tomu doktoři zjistili, že moje srdce je naprosto v pořádku a mohu tedy dál dělat sport na profesionální úrovni.

Jak se snažíte pečovat o své zdraví – necháváte to na odbornících či si sám „ordinujete“ zdraví podporující aktivity?
Hodně dbám na regeneraci, jako je strečink, rolování svalů a taky mám svého fyzioterapeuta. Tuto stránku určitě nepodceňuji.

Jakou roli hraje ve sportu talent, vůle a motivace a co je dle vás nejdůležitější?
Trochu toho talentu by měl mít asi každý, kdo chce dělat sport na profesionální úrovni. Myslím, že motivace a vůle jsou pak také důležité hlavně v pozdějším věku.

Na co se teď nejvíce těšíte?
Těšil jsem se na olympiádu, tak se budu těšit o rok déle. Nicméně, letos se nemohu dočkat konce sezony, protože se budu ženit.