Branická Pianotéka

0
376

Ta křižovatka v Braníku nebyla ničím zajímavá. Až dokud se ve vitríně hned vedle holičství neobjevil fantastický Steinway

 V obchodě, který dlouho zel prázdnotou a hrozil, že se v něm objeví další večerka, se toho chmurného podzimního rána objevilo černé koncertní křídlo. A brzy pak vývěsní štít se zvláštním názvem: Pianotéka. Křídlo tam dlouho nezůstalo osamocené. Přibývala další piana. A moje zvědavost rostla. Až jsem jednou na své obvyklé cestě domů zaslechla hudbu. Klavírní koncert v pravé poledne v kulisách okolo jedoucích aut. Vtáhlo mne to dovnitř a já měla konečně příležitost poznat člověka, který do atmosféry maloměsta vnesl zvuk nástrojů, co procestovaly svět, byly hvězdami koncertních sálů nebo věrnými společníky skladatelů a hudebníků.

Nemusíte být zrovna pianista ani milovník vážné hudby, aby vás projekt Jakuba Zahradníka zaujal. „Ten koncept mi už dlouho ležel v hlavě. Před pár lety jsem vytvořil podobné místo v jednom soukromém bytě na Smíchově, kde měla rodina Rendlů uskladněny nástroje. Pianotéka je navíc nejen prodejnou ušlechtilých klavírů, ale také kulturním prostorem, kde pořádám akce pro veřejnost a kam si můžete jen tak přijít zahrát na klavír,“ vysvětluje Jakub Zahradník, zatímco se nesměle dotýkám kláves klavíru Steinway, což je něco jako Rolls-Royce mezi piany. Profesionální pianisté prý dnes chtějí hrát hlavně na křídlo od firmy Steinway & Sons  a k tomu mívají i požadavky, aby křídlo nebylo příliš staré. Jakub Zahradník ale prodává více značek a dobře ví proč. „Ještě když jsem studoval na konzervatoři, tak stály v Rudolfinu nástroje od firem Petrof, Bosendorfer a Steinway. Dnes je to jen Steinway, což jsou prvotřídní nástroje, ale já mám pocit, že je škoda připravit se o tu pestrost. Například k Janáčkově hudbě mi zvuk nástroje Steinway vůbec nesedí. Janáčkův klavír, který se dochoval, má docela opačný zvuk než ten, který slýcháme dnes odevšad. A to se týká veškeré romantické hudby devatenáctého století. Chopin hrál prokazatelně na křídla s vídeňskou mechanikou, která se dnes dávají jen za odvoz,“ vypráví Jakub sedící u jednoho z pian, zatímco se mu prsty rozeběhly po klávesách. Slyším ten rozdíl na vlastní uši a začínám být opravdu zvědavá na ostatní nástroje.

Před sto lety ještě existovaly stovky výrobců pian, dnes je těch nejlepších sotva pětadvacet a stále ubývají vlivem levné asijské konkurence. Jakub se snaží zachovat a nabídnout pluralitu nástrojů a rád by českou hudbu nahrával na česká piana, rakouskou na rakouské značky, aby v tom zůstala autenticita. „Občas mne zaujme i piano, které by odborník rovnou odepsal. Zrovna nedávno jsem dal opravit pianino značky Albert, což byl výrobce z Ústí nad Labem. Má úžasně zajímavý zvuk a vydrželo sto let. Takové piano dnes jen tak někdo nevyrobí. Postavím ho vedle nových pian a zákazník si může vybrat, co je mu bližší,“ vysvětluje Jakub, jehož Pianotéka dává lidem šanci vyzkoušet a porovnat v jeden den různé značky nástrojů oproti běžným obchodům, kde můžete vybírat jen od jedné značky.

Mezi piany, se kterými se můžete setkat v Pianotéce Jakuba Zahradníka, často najdete ty, co patřily nějaké zajímavé osobnosti. Nedávno mu například prošlo rukama křídlo zpěvačky Ivy Bittové a pianino po korepetitorovi vídeňské státní opery. Příběhy pian jsou stejně zajímavé jako unikátní zvuky nástrojů. „Když se dotýkám kláves, mám pocit, jako bych se dotýkal prstů člověka, jemuž patřil. Nedávno se tu dokonce objevila dáma, která mi začala vykládat osudy klavírů. Myslel jsem si o tom zprvu své, ale když u některých, jejichž peripetie znám, převyprávěla celý příběh, vzbudila moji zvědavost. Paní Kovalovská, jak sama říká, je tak trochu vědma a pomáhá lidem nahlédnout do minulých životů. Jakub mluví o klavírech, jako by měly duši. „Poznáte, zda byl nástroj miláčkem domácnosti, dostával na frak v kulturáku nebo třeba v šantánu, jestli na něj hrála nějaká velká osobnost a jak dlouho čekal opuštěný na nového majitele,“ vypráví Jakub. Skrz výlohu probleskují sluneční paprsky a do dveří vstoupí muž, který pak zkouší jeden z nástrojů. Prostor naplní hudba a vůně výborné kávy, kterou jsem dostala naservírovanou na stříbrném tácku. „Osobně jsem během let hrál na mnoho nástrojů, ostatně jako každý klavírista. Na některé z nich vzpomínám dodnes, například na Bosendofer v České Třebové nebo na August Forster model 275.  Mám ale také strašné zážitky, v řadě sálů i v učebnách, ale i v domácnostech bývají nástroje neseřízené, rozladěné a ke všemu ještě špinavé,“ konstatuje Jakub. Jeho oblíbenými místy pro koncertování jsou kostel svatého Vavřince, kde na něj vždy čeká Steinway, model D, nebo Betlémská kaple, kam byl zakoupen velký repasovaný Petrof. A protože nástroje rád střídá, tak svou každodennost a jistou závislost na zvuku kvalitního klavíru vyřešil tak, že si prostě pořídil obchod – Pianotéku.